Back from Germany

Here I Am. This is me. And I´m stronger than you ever thought I'd be.
Nedokážu Vás přivítat jinak, než touhle větou, protože v mém případě sedí opravdu jako prdel na hrnec! Týden v Deutchlandu mi utekl jako nic a já opět dýchám poctivý český vzduch. No joo, nic netrvá věčně. .

Mám tolik zážitků, že bych klidně mohla napsat román na pokračování. Ale k čemu jsou slova, když mám fotky, ty podle mě vystihnou všechno úplně nejlíp. Navíc jsem se zařekla, že jediný nekonečně dlouhý článek byl o mě a další takový už nikdy nebude, takže to všechno shrnu v kostce.

Vesnička Zethau, to bylo naše útočiště po několik následujících dní. Nezapomenutelné chvilky nám měla zajistit „Grüne Schule“, což v překladu do češtiny znamená zelená škola, kam se nahrnulo několik našich studentů včetně mě. Situace vypadala následovně: nikde žádný obchod, signál na mobilu fungoval jen na pár místech a místních obyvatel se tady taky moc nevyskytovalo. Nedaleko byl navíc kravín, takže místní ovzduší nebylo dvakrát vábné. První dojem=tak tady v žádném případě nebudu, nás „chtě nechtě“ po pár hodinách přešel a my si postupně začali zvykat, že bydlíme v neuvěřitelné prdeli, která snad ani na mapě není. Co nám taky jiného zbývalo, že?

Jednotlivé dny si byly docela podobné, i přesto byly odlišné. Začínalo se budíčkem, snídaní, pak se učila 2 hoďky němina a 2 hoďky anglina, následoval oběd, odpolední výuka-tudíž další 2 hodiny a až skončilo tohle všechno, vyrazilo se někam na památky, či na výlet. Vraceli jsme se až na večeři, po které následovala „nečekaně“ zase dvouhodinová výuka. Když už bylo všechno za námi a vědělo se, že učitelé zalezli někam k sobě, mohlo se začít „nenápadně“ kalit.

Navštívili jsme poměrně dost městeček, ale žádné u nich nebylo tak krásné jako Drážďany. Na ně jsem se z toho všeho těšila úplně nejvíce. A právem, jsou opravdu nádherné, dýchají na vás takovou atmosféru, která člověka donutí zapomenout na všechny problémy. Všude kolem se nachází překrásné stavby a člověk aby si z toho hlavu vykroutil. Bohužel jeden den v tak překrásném městě je opravdu málo, ale jestli budete mít někdy možnost, zajeďte se tam podívat. Dále nesmím zapomenout návštěvu dvou univerzit, z nichž ta první mě absolutně nebavilo (možná to bylo tím, že jsme ji navštívili hned první den, všichni byli unavení z dlouhé cesty a nikdo neměl náladu na blbé kecy a ještě ke všemu v němčině) a ta druhá mě naopak uchvátila, jak nejvíc mohla. Nabízela totiž studium jak rozhlasové, tak i mediální.  Měla své vlastní rádio, televizi i noviny, což pro mě jakožto studentku žurnalistiky je nezbytně důležité.

Jsem hrozně ráda, že jsem měla možnost absolvovat tenhle jazykový kurz, dalo mi to opravdu hodně. Nejenom po té jazykové stránce, poznala jsem nové lidí, vyzkoušela nové věci, zažila spoustu srandy, utužila vztahy ve třídě a hlavně jsem zjistila, že vůbec nechci domů, protože i přes ty prvotní šoky se mi to místo dostalo pod kůži a klidně bych tam další týden navíc zůstala, klidně i déle. Všechno je to o lidech, co jsou s vámi, díky nim se může i nejhorší místo na světě proměnit v nejluxusnější hotel :))

Mám milion fotek, takže to bude chvilku trvat, než je roztřídím.

V týdnu ale určitě udělám nějaký speciální foto post!