Cesta k řidičáku-část čtvrtá

Tak mi to krásně utíká. Nedávno jsem si byla vyzvednout přihlášku, culila jsem se jak měsíček na hnoji, když mi ji pan instruktor předal. Po první hodině jsem si připadala jako královna a s každou další si připadám čím dál tím víc dospělejší. Ani jsem se pořádně nenadechla a tento čtvrtek už mě čekají první jízdy. K tomu mě napadá pouze jedno „to ale bude jízda“ :D

Když jsme v sobotu jeli domů od tety, zastavil taťka na nějakém opuštěném parkovišti a spustil na mě, že prý si mám sednout za volant, ať si to vyzkouším. Léčba šokem, dalo by se říct. Poslušně jsem sedla na místo řidiče a dělala všechno to, co mi řekl. Musím dát za pravdu panu instruktorovi, když nám hned na první hodině říkal, že nejtěžší je pro začátečníka sešlápnout spojku s plynem tak, aby se nám to rozjelo. Já jsem sešlapovala jako blázen a autíčko si v klídku stálo na místě. Nejenže nejelo, ale k tomu všemu mi ještě zdechnul motor. Na druhý pokus se mi podařilo "jakž takž" popojet o pár metrů. Musel na mě být zajímavý pohled, hrůza v očích spojená s radostí, že jedu. Byla to taková jízda-nejízda, vyzkoušela jsem si „vo co go“, ale moc mi to nedalo. Člověk nad tím musí strávit delší dobu, než nějakých uspěchaných 5 minut.

Do čtvrtka už nebudu mít možnost nijak trénovat, takže uvidím, jak to dopadne. Mám z toho bobky, že udělám něco špatně, ale zase na druhou stranu musím dělat chyby, abych se to naučila správně. Od toho tam přece ten instruktor je, aby nás to naučil, takže hlavu vzhůru a volant do ruky!

zdroj: weheartit.com