Cesta k řidičáku-část šestá

Nikdy jsem si nedokázala představit, jaké to bude, až se poprvé dostanu na silnici. Věděla jsem, že si budu muset dávat velký pozor, ale tak moc? Je to už nějaký ten pátek zpátky, tuším, že tak tři týdny a já se poprvé zařadila do normálního provozu. Bylo to zrovna v té době, kdy se všichni vrací domů z práce a z nádraží odjíždějí autobusy… Vidím to celé úplně živě, jsem na boční cestě a chci se dostat na hlavní, provoz je hustý, auto střídá auto a já přemýšlím nad jednou jedinou věcí „jak se tam mám sakra dostat?“ Dodnes nechápu jak a proč, ale podařilo se mi moji Toyotu Auris protlačit z bodu A do bodu B. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale byla jsem vyděšená, šokovaná, zmatená, ale svým způsobem i šťastná. Všechno kolem mi připomínalo nějaký zrychlený film. Značky, přechody, kruháče, křižovatky… Můj cíl byl jasný, nikoho nezabít. Musím se pochválit za to, že se mi to podařilo dodržet.

Začátky byly hodně zmatené, kolikrát jsem se na to chtěla vyprdnout, ale pak mi došlo, že každý si tím musí projít. Mám za sebou necelou polovinu jízd (zítra mě čekají další a to už bude přesně půlka), připadám si jistější a sebevědomější, ale rozhodně se ještě nepovažuji za paní řidičku. Musím se ještě moc a moc snažit. Jednou se mi daří, podruhé bych se nejraději viděla někde na Sibiři. Sem tam mi to zdechne (nejhorší je to na křižovatce, fakt trapas), ale pořád si říkám, že by mohlo být hůř. Instruktor mi říká, že jezdím jak slimák, ale já jsem se svou rychlostí spokojená (ono v takové obci to moc nemůžete riskovat :D). Radši pomaleji a s jistotou.

Co mě děsí nejvíce, je fakt, že už vím oficiální datum závěrečných zkoušek-30.května. Bojím se jich jako čert kříže. Testy se dají naučit, ale s jízdama je to horší. Stačí totiž opravdu maličkost, například zapomenu zapnout světla, nedám někomu přednost, špatně odbočím, zapomenu na blinkr a čus. Můžu to zkoušet znova. U nás ve městě jsou dva inspektoři, jeden je prý hrozně hodný a druhý s prominutím pěkný hajzl. Vyžívá se v detailech a na každém si pěkně smlsne. Jak znám svoje štěstí, tak se určitě seznámím s tím druhým pánem, ale nechci si to moc přivolávat.

Mám před sebou ještě polovinu cesty, takže se budu snažit co nejvíc. Nechci myslet na nic špatného, prostě si budu věřit a ono to nějak dopadne. Ale stejně, držte mi pěsti-potřebuju štěstí :)