Kokina v kapse

Chtěla jsem mít děsně zajímavý nadpis. I’M ALIVE, I’M BACK, ZOMBIE ON THE BOARD…originalita level 1000. Takhle by to vážně nešlo. Po těchto trapných pokusech a půl hodině čumění  „do blba“ jsem rezignovala. Pokud to někoho bude zajímat, tak si to přečte bez ohledu na název.

Nedávno jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych se zase zpátky vrátila k blogování…čirou náhodou/ze zoufalé nudy jsem si zadala do strýčka „Gůgla“ svoji adresu blogu a s lehkým vzrušením čekala, co se stane. Byl tam! Nikdo mi ho nesmáznul, neukrad a nezablokoval. Začala jsem si pročítat staré články a padla na mě nostalgie…

"Jsem osmnáctiletá tvrdohlavá blondýna a chci bydlet na Manhattanu." Tohle jsem o sobě napsala dva roky zpátky. Musím se smát. Sebevědomí mi opravdu nechybělo. Možná ani nechybí, ale momentálně se na to dívám maličko reálněji. Přece jenom člověk na střední škole si myslí, že na něj všude čekají s otevřenou náručí (někde možná, ale v ČR určitě ne). Já byla stejná. Teď použiju slova mojí babičky, ale „kočky ve světě opravdu medem nes*rou.“

Je mi 20. Blondýna jsem pořád. Ale na Manhattan to nevidím. Co se za tu dobu stalo? Spousta věcí. Loni touhle dobou jsem maturovala. Další nostalgie. Nervy, stres, papírnictví v pokoji a pak…neskutečná úleva. Bylo to tam! Další zastávka? Vysoká – obor angličtina. Anglinu jsem milovala, byla v ní dobrá, tak why not? OMYL! Studium nebylo takové, jak jsem si představovala…tuna teorie, komunikace žádná. Jsem abnormálně společenský tvor, který potřebuju něco tvořit a ne sedět a hloubat nad tím, jak se vyvíjel jazyk. Děkuji, nechci. Zbytečně promarněný rok. Ne, beru to jako zkušenost, kterou jsem si musela projít. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, asi by mě to tam pořád lákalo. Co teď? 3. června mě čekají přijímačky na obor marketingová komunikace. Uvidíme, jak to dopadne. Tfuj tfuj, držte pěsti.

Nebudu tady sepisovat srdceryvné story, čím vším jsem si prošla. Tolik času opravdu nemám. A proto se chci přehoupnout k jádru věci. Tento blog bude zaměřený (tak jako v minulosti) na můj život, postřehy, zkušenosti, recenze, recepty, fotky… cokoliv, co mě napadne. Sem tam si vyleju srdíčko, zanadávám, whatever. Prostě takový normální život dvacetileté holky.

Ať už to bude náhoda, nebo cílená návštěva, doufám, že se vám tu bude líbit :)